Kategorie: Články

Svišť horský ze svahů pod Grossglocknerem

Čím dál častěji se během pracovního týdne přistihuji při myšlence, že bych nejraději někam odjel za fotografováním, poznával nová místa a zvířecí druhy. Cestování je jako návyková droga. Ale v tomto případě droga zdravá. Tentokrát jsem se vydal za svištěm horským ve Východních Alpách. Do národního parku Vysoké Taury, kde se nachází se svou výškou 3798 masiv Grossglockner nejvyšší hora Rakouska.

 

 

 

 

Svišť horský, opět na cestách

Nechceš na sviště? Tak zněla jednoho večera nabídka od Ondry Prosického po připojení na FB. Nemělo smysl se dlouho rozmýšlet a odpověděl jsem, že ano. Cestovat s Ondrou za přírodou je vždy dobrá volba. Poprvé jsem se o tom měl možnost přesvědčit v roce 2012 v Krkonoších, kam jsem jel na jeho makro workshop. Stále častěji mám potřebu někam jet a být v přírodě. A když je ještě dobrá parta není co řešit. Parta lidí se pro cestu za svišti sešla myslím více než dobrá. Ondřej Prosický, Jiří Vondráček a Jiří Míchal. Ani jsem se nemohl dočkat, až nastane den odjezdu. Doslova jsem stříhal metr. Na první červnový víkend byl naplánován odjezd. Trochu jsem měl malé dilema, protože na stejný víkend, jsem ještě dostal pozvánku na fotografování medvědů na Slovensku, kde jsem byl již v květnu. Tentokrát byla ale velká šance spatřit i mláďata. Přednost jsem dal přece jen Alpám a svišťům. Za medvědy se vydám opět příští rok.



Noční cesta do Alp

Páteční teploty, které ten den panovaly, dávaly najevo, že léto je již tu. Bylo horko a já se při cestě do Plzně, kde jsme se všichni měli ve 21 hodin sejít, potil, jako kdybych byl v sauně. Logicky by byla cesta nejkratší  Praha - Linz a dál na Salzburg.  Ale Jirka Míchal, bydlí u Plzně a tak se jelo přes Německo. I tak cesta nebyla o moc delší. Noční cestování má spoustu výhod. Silnice jsou volnější a teploty příjemnější. Kolem třetí hodiny ranní jsme zaparkovali vůz u brány na vysokohorskou silnici Hochalpenstrasse. Brána pro vstup se otevírá v šest hodin ráno a tak se můžeme trochu po cestě prospat, nabrat síly na další část cesty. Tentokrát již jen na 26 km dlouhý úsek, zmíněné legendární vysokohorské cesty do cílového místa. Nikdy jsem se v autě při cestování moc neprospal. Nedokážu tam usnout. Tentokrát jsem ale asi dvě hodiny prospal. Když jsem se vzbudil, již začínalo svítat a před bránou se začala sjíždět první auta a motocykly. Postupně se všichni v autě vzbudili. Protáhli jsme naše těla a za pár minut se již zvedla závora a konečně jsme mohli pokračovat v cestě. Ani se již nedivím, proč je tato silnice tak oblíbená hlavně u motocyklistů. Ale i u řidičů sportovních vozů, kterých tam bylo také dost. Zatáčka následuje zatáčku a úseků pro adrenalinovou jízdu je tam mnoho. A spousta lidí si to opravdu vychutnává.



První okamžiky u svišťů

Konečně, parkujeme vůz a vydáváme se ke svišťům. Již cestou od vstupní brány jsme sviště na mnoha místech zahlédli, jak pobíhají po svazích. Přebíhali silnici a opět se rychle schovaly do svých nor. Slunce konečně začínalo dostatečně hřát a svišti byly již dosti aktivní. Byly všude kolem. Někteří jen posedávali u svých nor a jiní čile pobíhali po okolí. Občas, jsme mohli zahlédnout párek svišťů, jak se do sebe pustil se vší parádou. Byl to boj kdo z koho. A musím říct, že se nešetřily. Sobotní dopoledne bylo ve znamení spíše seznámení se s danou lokalitou před večerním fotografováním a hlavně nedělním ránem při východu Slunce. Kolem poledne jsme se přesunuli k autu a odjeli se ubytovat do našeho penzionu, který byl již předem zamluvený. Od místa fotografování byl přibližně pět minut jízdy. Ubytovali jsme se a než vyrazíme na večerní focení tak jsme si řekli, že si odpočineme. V půl páté byl sraz u vozu a vyrážíme opět za svišti. Večerní focení nám ale narušila náhlá změna počasí. Zatáhlo se a za pár desítek minut začalo pršet. Foceni jsme si i tak ten den užily dosyta. Po příjezdu na penzion nastala silná bouřka doprovázena silným větrem. Nic dobrého pohybovat se v takovém počasí po horách. Dali jsme si výbornou večeři a chvilku poseděli, než jsme se odebraly do našich pokojů.



Nedělní ráno u svišťů, čekání na východ Slunce

Budíček je nastaven na čtvrtou hodinu ranní. U svišťů přece chceme být za svítání a fotografovat je v tom nejlepším světle. Po páté hodině již stojíme připraveni na svahu a sledujeme, krásný východ Slunce, které začalo osvětlovat okolní hory. Překrásná podívaná. Svišti pomalu začínali vylézat z nor a konečně nastal náš čas a důvod proč jsme vlastně tady. Nejkrásnější světlo se musí využít naplno! Ani se nechce věřit, jak při fotografování letí čas. Bylo půl deváté a světlo již začalo být velmi ostré. Bylo splněno. My jsme fotografování ukončili a jiní fotografové začali teprve přicházet. Ale již do nevhodného světla pro fotografování. Rozloučily jsme se se svišti a jeli na snídani, která nás čekala na penzionu. Kolem desáté hodiny jsme opouštěli naši chatu a naposledy se rozhlédli po vrcholcích okolních velikánů. Kluci, bylo to fajn!

 

Související články:

Srpnová podvečerní zastávka v dančí oboře

Sysel obecný, strážci z letiště

Muflon obecný

Veverka obecná, veverčí ráj

Daněk skvrnitý, náhodné setkání s oborníkem

Norek americký, lovící šelma

Veverka obecná, do Štěpánky na veverky

Kozorožec alpský a kamzík horský, návštěva podzimního Gran Paradisa

Tuleni z malého ostrova Dune

Medvěd hnědý z Malé Fatry na Slovensku   

 

Svišť horský, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

 

Galerie:

Svišť horský

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


(Fotografováno v červu 2015)

 

Galerie

print Formát pro tisk

Komentáře

Jméno
Předmět
Kontrola
Text
  b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

, svišti odpovědět
Pěkně vyžraní, ani se nedivím turisti je tam krmí vším možným. Jinak moc hezké. Kde jste nocovali?
icon odpověděl(a)
V místě jsou cedule čím se můžou a nemůžou krmit. Naše parta měla trochu mrkve. Což jim neuškodí ba naopak. Je to pro ně pochoutka. Nocovali jsme na chatě asi pět minut autem od vrcholu (http://www.alpy.net/grossglockner/glocknerhaus.php) . Díky za návštěvu a jsem rád, že zaujalo.