Kategorie: Články

Východní Rodopy, cesta za bulharskou divočinou

Cesta do Východních Rodop v Bulharsku byla především za supy a orly. Jako bonus cesty mohl být vlk obecný a šakal obecný. Ani jeden z nich se neukázal. Tedy mě, abych to upřesnil. To štěstí měl pouze David. Možná si řeknete, že výlet se nepodařil podle představ. Ale to je omyl! Vlastně mi to ani nevadí, že jsem je nespatřil. I tak to byla moje jedna z nejlepších cest za divokou přírodou, kterou jsem prozatím podnikl.

 

 

 

 

 

 

Do pohoří Východních Rodop, kudy protéká řeka Arda


Východní Rodopy jsem měl naplánované již v lednu loňského roku. Ale zdravotní problém mi to na poslední chvíli před odjezdem malinko zkomplikoval a já skončil v Motolské nemocnici. Jak se říká „všechno zlé je pro něco dobré“. Všem dnům není konec a v červnu jsem do Bulharska odjížděl na druhý pokus. Nebudu lhát když řeknu, že jsem nebyl z tak dlouhé cesty vozem úplně nadšený.  Ale po absolvování cesty tam i zpět musím přiznat, že to nebylo tak hrozné. To moje první cesta na ostrov Runde v Norsku byla ještě náročnější. Když má člověk pro cestování na větší vzdálenosti dobrý vůz, je to legrace. A Martinův Lexus byl pro tak dlouhý přesun ideální dopravní prostředek. Start celé výpravy byl v Praze. Ale já nastupoval na Vysočině v Humpolci. První auto v obsazení Martin Tomáš, Dušan Vainer, Markéta Soukupová plus moje maličkost bylo kompletní a mohli jsme pokračovat dál na Moravu, kde se měla přidat další trojice fotografů ve složení David Havel, Dáša Kšandrová a Vladimír Čech. Byli jsme konečně kompletní a můžeme vyrazit do naší cílové destinace. Cesta ubíhala rychle a to především díky nekonečnému vyprávění a bavení od Martina a Dušana. A že to byla sranda! Druhý den ráno jsme dorazili do cíle. Než jsme se mohli ubytovat, vedoucí zájezdu nás vzal nad město Madzarovo, odkud byl krásný výhled a mohli jsme poprvé spatřit supy bělohlavé jak krouží nad našimi hlavami ve skalách. O několik desítek metrů níže pod námi protékala řeka Arda. Tím začal náš pobyt v Bulharsku.



První den u supů


Vstáváme velmi brzy, abychom se na vrchol dostali ještě téměř za tmy. Cesta vzhůru je opravdu pravý offroad. Chvilkami jsem měl pocit, že se naše auto musí převrátit a nebo, že tak strmé stoupání prostě nedá. Dalo ho hravě. Prostě kluci japonský to umějí. Supi nás nesmí vidět jak přicházíme ke krytu jinak nepřiletí. Všichni se usadíme v boudě, nachystáme techniku a vyčkáváme. Východ slunce je úžasný. Tak jako sledovat přílet prvních supů před náš kryt. To rozpětí křídel je impozantní. Ani nedýchám a jen sleduji prostor před naším úkrytem. Necháváme supy stále v klidu a prozatím nefotografujeme. Taková byla domluva. Nic nám neuteče. Fotografováním supů a ostatních dravců co se před krytem ukazují trávíme celý den. Až do západu slunce.  Kryt je opravdu luxusně pojat. Prostorný a za židlemi jsou lůžka pro případné natažení těla a vystřídání se při celodenním fotografování. A nesmím opomenout ani luxusní WC které je součástí krytu. Ten kdo není právě u supů, tak fotografuje společně s Martinem v okolí na řece Ardě, ve druhém krytu vzdáleném asi čtyřicet kilometrů od Madzarova  nebo  na loukách pár kilometrů od města. K supům jsem se ještě několikrát vrátil.



Do centra Madzarova za výrečkem malým


Fotografování nebylo jen o supech. Pokud jsem nebyl v krytu tam nahoře, tak jsem mohl několikrát navštívit centrum města a fotografovat výrečky malé v tamním parku. Pro obyvatele města jsme museli být pěkná atrakce, když se tam najednou vynoří početná skupina lidí se stativy a foto technikou a cosi nahánějí v jejich parku. Všiml jsem si, že nás někteří bedlivě pozorují cože to tam vlastně děláme. Večerní fotografování bylo docela náročné (alespoň pro mne) a bylo pro tento druh fotografie dobré mít již nějaké ty zkušenosti.



Výlet za orchidejemi


Jeden den z našeho bulharského pobytu byl vyčleněn pro celodenní výlet ještě více k jihu Bulharska až téměř k řeckým hranicím. Navštívili jsme lokality s orchidejemi. Ale bylo již dá se říct pozdě a většina orchidejí byla po odkvětu. I tak to byl krásný zážitek vidět další kus Bulharska a zákoutí spolu s tamním životem jejich obyvatel. Ten den se dalo věnovat i spoustě motýlů u jedné zříceniny hradu, kterou jsme navštívili.



Svítání na řece Ardě


Jedno ráno jsem šel fotografovat společně s dalšími třemi na řeku Ardu, která protéká městem Madzarovo. Vyjeli jsme kousek pod město  a našli si vhodné místo pro naše foto stany. V řece nebylo moc vody a tak naše kryty umisťujeme téměř do středu koryta co nejblíže k vodě. Chvíle čekání a kolem prolétl první ledňáček. Usedl na kámen před našimi stany a sledoval pohyb v řece.  Zanedlouho se objevil i čáp černý a pomalu se přibližoval směrem k nám. Z takové blízkosti jsem čápa černého ještě neměl možnost pozorovat. Několik fotografií se také podařilo pořídit. Volavek popelavých které posedávaly v korunách stromů bylo v okolí také dost. To ráno bylo úžasné. 

...týden pobytu utekl jako voda. Bylo tam opravdu krásně. Ubytování i kuchyně byla luxusní. Myslím, že celý pobyt byl pro všechny přínosný i díky Martinovo zkušenostem a vědomostem o této zemi. A určitě to stojí někdy za návrat. Protože to množství možností k fotografování je tam neskutečné. Ta pestrost fauny a flory je unikátní. To co musím ještě určitě závěrem zmínit je život, který se tam lidem na venkově dostává. A bylo to třeba městečko, které se stalo pro mne na týden útočištěm (Madzarovo). Bulharsko jsem neprocestoval celé. Navštívil jsem jen malou část této země. A byla to také moje první návštěva této zajímavé krajiny. Ale… Většina Čechů navštíví letoviska u moře a vidí vše to co máme doma. Ale pokud se pustíte do vnitrozemí, tak poznáte skutečný život obyvatel. Po návratu domů jsem si uvědomil co vlastně tady u nás máme a to v čem vlastně žijeme. Kvalitní bydlení, infrastruktura, veřejná doprava, samotný vzhled vesnic a měst. A vůbec kvality života který máme.  Mnoho lidí u nás jen naříká a ztěžuje si na nejrůznější věci. Jak nic nefunguje atd. Těm co naříkají a pláčou, že mají málo, doporučuji navštívit bulharský venkov. Tam si teprve uvědomíte jaký bohatý život doma žijete a možná vám dojde spousta věcí a změníte názor. Bulharsko rozhodně ale nabízí pozoruhodné přírodní bohatství  svým návtěvníkům.

 

Sup bělohlavý, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

Čáp černý, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

Ledňáček říční, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

Dudek chocholatý, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

Krkavec velký, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

Želva žlutohnědá, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

Strnad černohlavý, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

Sup mrchožravý, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

Luňák hnědý, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

Stuholetka jižní, popis druhu

Serapie nachová, popis druhu

Anatolský pastevecký pes, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

Výreček malý, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

 

Související články:

Rosomák sibiřský, moje večerní a ranní setkání

Rosomák sibiřský, duch Skandinávské přírody

Medvěd hnědý, za medvědy do barevného Finska

Daněk skvrnitý, deštivé ráno v oboře

Lasice kolčava, lstivá šelma z tůní

Muflon, návštěva u rohatých v mojí oblíbené oboře

Srpnová podvečerní zastávka v dančí oboře

Sysel obecný, strážci z letiště

Muflon obecný

Veverka obecná, veverčí ráj

Daněk skvrnitý, náhodné setkání s oborníkem

Norek americký, lovící šelma

Veverka obecná, do Štěpánky na veverky

Kozorožec alpský a kamzík horský, návštěva podzimního Gran Paradisa

Tuleni z malého ostrova Dune

Medvěd hnědý z Malé Fatry na Slovensku

Svišť horský ze svahů pod Grossglocknerem

 

Galerie:

Sup bělohlavý, Čáp černý, Ledňáček říční, Dudek chocholatý, Krkavec velký, Želva žlutohnědá, Strnad černohlavý, Sup mrchožravý, Luňák hnědý, Stuholetka jižní, Serapie nachová, Anatolský pastevecký pes, Výreček malý

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


(Fotografováno v květnu 2018) 

   

Galerie

print Formát pro tisk

Komentáře

Jméno
Předmět
Kontrola
Text
  b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Nebyly přidány žádné komentáře.