Kulíšek nejmenší, dva dny v Brdech

Po delší době opět venku. Když mě Martin Tomáš přizval na fotografování naší nejmenší sovy, kulíška nejmenšího, nemohl jsem prakticky odmítnout. Vidět kulíška v jeho přirozeném prostředí bylo velké lákadlo.

Za kulíškem nejmenším do brdských lesů

Na toto focení jsem se velmi těšil. V divoké přírodě jsem doposud viděl pouze jeden druh sovy a tím byl výr velký. Kulíšek měl být v pořadí druhem druhým. Toho dne jsem ale spatřil hned dvě nové sovy. Další byl sýc rousný. Sice jen jak vystrkuje hlavu ze své dutiny, ale spatřen byl. Sraz byl domluvený na parkovišti jedné malé vesničky na půl šestou. Přesedám do Martinova vozu, kde sedí také Ondra Prosický a vyrážíme za kulíšky. Sluníčko se pomalu šplhá na oblohu. Náš den začínáme u dutiny, kterou obývá sýc rousný. Chvilka čekání a v jejím vstupu se objevil její nájemník. Dutina je situována na východní stranu a sluníčko ji za chvilku krásně ozářilo. Poté se přesouváme na jiné místo a čekáme na přílet prvního kulíška. Trochu jsme si pomohli a nalákali ho na zvukovou nahrávku. Za pár minut se nedaleko od nás ozval ten pravý kulíšek, prolétl kolem a posadil se na nedaleký smrk. Po chvilce přelétl blíž, kdy nastala naše chvíle. Na kartě jsou konečně první snímky. Jeho název je opravdu příznačný. Je to taková malá létající kulička. Kulíšky jsme fotografovali na třech různých místech. Spatřil jsem i jejich páření. V popisu u této sovy se můžeme dočíst, že jsou celkem nebojácní. Ale, že se dostanou až do takové blízkosti, tak to jsem nečekal. Někdy prolétl těsně vedle nás a nescházelo moc, abych se ho mohl doslova dotknout. V Brdech jsem strávil dva dni. Neustále bylo co sledovat a učit se.