Kategorie: Články

Medvěd hnědý, za medvědy do barevného Finska

Konečně opět sever! Od července jsem věděl, že se vrátím do jedné ze severských zemí Evropy, tentokrát do Finska a nemohl jsem se dočkat. Moje zářijová cesta vedla za medvědem hnědým. Mnohokrát jsem si před odletem říkal, že i kdybych žádného medvěda nespatřil, tak by mi stačil ten pocit vědomí, že jsem opět v nádherné přírodě.

 

 

 

 

Den odjezdu, návrat na sever

Nadešel den odjezdu. Vstávám v šest hodin ráno a ještě kontroluji vše co jsem si o víkendu připravil a zabalil na cestu. Před sebou mám dvě zavazadla. To větší obsahuje teplé oblečení, spacák (na noc do krytu), stativ (ani jednou jsem ho nepoužil) a ostatní drobnosti. To druhé je klasický foto batoh. Během léta jsem si pořídil ještě jeden, nový, menší foto batoh, abych si ho mohl vzít na palubu letadla, jako příruční zavazadlo. I ten nese jméno mojí oblíbené značky LOWEPRO. Batoh jsem zakoupil prostřednictvím portálu e-bay v Číně (za příjemných 1900,- Kč  i s dopravou). Říkám si, proč nakupovat u nás za draho, kde jsou ceny natažené, když se dá to samé zboží pořídit za polovinu ceny. Jedná se o zcela nový, originál  LOWEPRO Pro Runner 450 AW. Hledal jsem takový batoh, aby se mi tam vešla dvě těla (1DX, 5D Mark III, teleobjektiv, plus další dvě skla, společně s oběma konvertory a nějaké drobnosti). Během cesty jsem se přesvědčil o dobrém výběru batohu. Odlet z Prahy je v půl dvanácté. I tak odjíždím z domu v sedm hodin, abych měl alespoň trochu časovou rezervu. Člověk nikdy neví, co se může cestou přihodit a před odbavením je vždy lepší  být na letišti dřív. Auto jsem zaparkoval v garážích u letiště (rezervace předem, ideální volba při cestování letadlem) a přesunul se do odletového terminálu, kde jsem se setkal s ostatními. Tam čekal Ondra, Martin, Bohdan, David a Franta.  Let s přestupem v Helsinkách proběhl bez sebemenších problémů a já konečně stojím v cílové destinaci. Společně s ostatními čekám na objednané auto, které nás odveze téměř k ruským hranicím. Tam na nás čekají konečně medvědi. Na místo se dostáváme téměř v osm hodin večer. Pondělní fotografování již nestíháme. Ubytujeme se a jdeme na připravenou večeři, která přišla vhod po našem celodenním cestování.

 

 

 

 

Ranní mlha nad jezerem, první den u medvědů

Těsně vedle našeho ubytování bylo menší jezero, které bylo ráno zahaleno do mlhy. Tou se prodíraly první sluneční paprsky. Stál jsem na malém dřevěném molu a pozoroval okolí. Příroda se probouzela do nového dne. Opět jsem si uvědomil to okolní ticho, bylo prostě úžasné. Jen ptáci začínali prozpěvovat. Listí stromů bylo barevnější než tou dobou u nás. Bylo vidět, že podzim je na prahu a chystá se tak jako každý rok vstoupit do našeho života. Do krytu se šlo až na čtvrtou hodinu odpolední a tak bylo první den od rána dost času se po okolí projít,  seznámit se s místem, které se stane pro příští čtyři dny našim útočištěm. Po procházce jsem malinko litoval, že jsem si do batohu nepřibalil makro sklo. Bylo mnoho příležitostí pořídit krásné fotografie různých druhů hub, kterých všude kolem byla spousta, rostla v mechu a lišejníku. Tak třeba příště. Po obědě proběhla menší beseda jak se v oblasti chovat a také přidělení krytů pro jednotlivé dvojice. Čas odchodu na první fotografování medvědů nadešel. Po úzkém dřevěném chodníčku, který vede lesem jdeme ke krytům. Okolní půda je všude kolem silně podmáčená. Po necelém kilometru chůze se před námi otevře krajina. Já jdu do krytu s Martinem. Ostatní pokračují dál. Vstupujeme dovnitř a zavíráme za sebou dveře. Prostor o rozměrech 2x2.5 metru se stává pro dalších šestnáct hodin naším útočištěm. Po vstupu do krytu je priorita připravit techniku. Medvědi se mohou objevit kdykoli. Ostatní věci si odkládáme na palandy za námi, kde budeme po každém fotografování uléhat ke spánku, abychom mohli opět ráno od páté hodiny již nerušeně pozorovat a případně fotografovat. Před naší budkou je menší jezírko. Hovoříme potichu a sledujeme každý čtvereční metr okolí, zda nespatříme prvního chlupáče. Asi za hodinu oznamuji na pravé straně ve stráni medvědici s mládětem. Chvilku s fotografováním  čekáme (posíláme ostatním klukům sms o prvním kontaktu)  a dáváme ji čas, aby přišla blíž. Pak pořizujeme první snímky. Medvědice se několik minut  zdržuje na břehu jezírka přibližně dvacet metrů od nás a dívá se naším směrem. Pak pomalu s medvídětem mizí v hustém porostu. Ihned si prohlížím ve fotoaparátu první pořízené fotografie. Přibližně za hodinu se objevuje druhý medvěd a tentokrát velký statný samec. Chvilku se zdržuje za stromy a pak nám mizí z dohledu. Předpokládáme, že odešel pryč, ale najednou je opět na scéně, odhadem šest metrů před naším krytem. Závěrky našich fotoaparátů jedou na sto procent. Krásné blízké setkání. Ten den to byl poslední medvěd a tak jdeme spát. Druhý den se probouzíme do krásného slunečného rána. Teplota je zcela jistě jeden nebo dva stupně po nulou. Dřevěné chodníčky jsou pokryty malou vrstvou námrazy. Vylézáme ze spacáků. Na fotografování máme tři hodiny. Před naším úkrytem se objevuje sojka. Ihned jsem využil šance a zhotovil pár fotografií. Tři hodiny uběhli jako voda. Medvěd se neukázal. Začínáme balit a opouštíme kryt.

 

 

 

 

Světle šedé a tmavě hnědé mládě, vzácná ranní návštěva, druhá noc v krytu

Před odjezdem do Finska jsem si mnohokrát říkal, aby nějaký medvěd vůbec přišel.  Ale taková je už prostě divoká příroda. Nedá se jí poroučet. Nevidět žádného medvěda se stát mohlo. Nejsme v ZOO. Před třemi lety na stejném místě, byla skupina českých fotografů  a za celý pobyt se jim neukázal ani jeden medvěd. Z doslechu jsem se dozvěděl, že možným důvodem bylo nevhodné chování některých členů výpravy. Krytů na pozorování medvědů je v této lokalitě dost. V době naší návštěvy jich bylo funkčních 22. Druhý den odpoledne jsem šel s Martinem do krytu s číslem pět. Kryt hned vedle (číslo šest) byl také volný a tak jsme se domluvili, že každý budeme sám. Sice nebyla možnost povídat, ale zase měl člověk pro sebe více místa. Využil jsem této možnosti a pro fotografování jsem si připravil i druhou sestavu (5D Mark III + 200 f/2.8) kterou jsem upevnil na půjčenou kulovou hlavu od Martina. Když jsem doma balil techniku, chtěl jsem si kulovou hlavu vzít také, ale pak jsem ji vyřadil. Což se později ukázalo jako chybné rozhodnutí. I když jsme bylyi každý sám, komunikovali jsme prostřednictvím SMS. Z krytů byl přes jezírko nádherný výhled do finské tajgy. Zapadající slunce olizovalo vršky stromů v dálce. O pár metrů dál posedávaly po stromech vrány šedé, straky a krkavci. Také se ukázal krahujec. Byl jsem spokojený. Ale to hlavní nás teprve čekalo. Na pravé straně se u malého skalního útvaru objevila samice v doprovodu dvou medvíďat. Jedno bylo zcela světle  šedé a druhé tmavě hnědé. Chvilku jsem je jen pozoroval než jsem stiskl spoušť fotoaparátu. Rok minulý, kdy jsem byl za medvědy na Slovensku, jsem to štěstí vidět mláďata neměl. O to víc jsem si tuto výsadu ve Finsku užíval plnými doušky. Medvědice šla v čele a její dva potomci se drželi jen pár metrů za ní. Bylo zajímavé to pozorovat. Samice nejdříve zjistila zda je prostor bezpečný a poté se medvíďata připojila k matce. Trasou kterou medvědí rodinka procházela byla od mého krytu vzdálena přibližně patnáct metrů. Sledovat chování této trojice byl neskutečný zážitek a ještě dnes se mi tato scéna přehrává před očima, jako by to bylo včera. Po deseti minutách se samice dala do pohybu následována medvíďaty a zmizela za stromy. Po úžasném zážitku jsme si dali s Martinem čaj a malou svačinku. Nadešel čas jít spát. Budík byl nastavený na čtvrtou hodinu ranní. Ani se mi z vyhřátého spacáku nechtělo. Ale touha vidět opět medvědy byla silnější. Během minuty jsem byl oblečený a seděl jsem u svého fotoaparátu. Kolem půl páté mi Martin psal , že přichází z levé strany velmi vzácná návštěva. Rosomák sibiřský. To, že spatřím medvěda se splnilo, ale vidět rosomáka byl již velký bonus. Vidět ho bylo moje přání, že se také splní, tak v to jsem ani nedoufal. Jeho návštěva proběhla poměrně rychle. Rosomák byl neustále v pohybu a ani na chvilku se nezastavil. Několik fotografií jsem i přesto, že byla poměrně ještě tma pořídil a myslím, že se něco povedlo.

 

 

 

 

Velký medvědí samec, liška obecná, opět mláďata, třetí den

Na třetí fotografický den jsem si opět vybral kryt s číslem šest. Sice to bylo stejné místo, ale to mi ani tak moc nevadilo. Nikdy nezažijete v přírodě stejný pohled a podmínky. Místo jsem již znal z minulého dne tak jsem trochu věděl, kde se mohou medvědi ukázat. Ale samozřejmě nikde nemáte jistotu, že právě z té strany medvědi přijdou. To, že se blíží okamžik příchodu medvědů, bylo možné také dobře předvídat podle chování některý ptáků. A tím byli krkavci. Vždy se zvýšila jejich aktivita a hlasový projev. Třetí den se přišel ukázat velký statný samec a možná, že to byl otec tmavě hnědého a světle šedého mláděte. Zdržoval se na pravé straně jezírka. Za několik okamžiků se ukázala samice s mláďaty, která si to zamířila před naše kryty. Pokud nebyl před objektivem medvěd, dalo se velmi slušně fotografovat několik druhů ptáků. Nejvíce převažovaly vrány šedé. Pak  krkavci, straky a velmi často útočicí krahujec. V okolí se také zdržoval racek stříbřitý. V prvním a třetím dni jsem také pozoroval přítomnost lišky obecné.

 

 

 

 

Poslední noc, tentokrát v lesním krytu, výhoda světelného objektivu

Poslední noc jsme si s Martinem vybrali lesní kryt. Museli jsme počítat s menším množstvím světla, ale i přesto nás to tam lákalo. Nejvhodnější pro fotografování, bylo zvolit objektiv s  větší světelností. Volba padla na Canon EF 200 f/2.8 L USM ve spojení s tělem Canon 1DX. Kryt byl umístěn mezi stromy v lesíku. Všude kolem bylo ještě dostatek zeleně. Než se ukázal první medvěd společnost nám dělaly dva druhy sojek. Tou první byla námi známá a u nás hojná sojka obecná. Tou druhou sojka zlověstná. Nevím proč má právě sojka zlověstná takový název. Můj pocit je, že název ji pojmenováním tak moc nevystihuje. To spíš sojka obecná by mohla nést název zlověstná. Sojky zlověstné jsem viděl pouze dvě. V případě sojky obecné, ta byla na každém rohu. Lépe řečeno na každém stromě. V jeden okamžik jsem napočítal šest nebo sedm jedinců. Na Martinův mobil přišla zpráva, že od kluků odešla samice s mládětem a míří k našemu krytu. Za pár minut jsem ji spatřil na pravé straně. Byla opatrná a několik vteřin trvalo než se nám ukázala celá. Zdržela se dvě tři minuty a i smládětem zmizela v porostu. Pak se ukázal samec. Po nějaké chvíli se z levé strany přehoupla přes horizont nám již dobře známá samice s dvěmi mláďaty. Nebyl jsem právě v ideálním úhlu pro fotografování. Ale Martin mláďata zachytil v okamžiku, kdy dováděla. Alespoň jsem to mohl sledovat. Poslední návštěva medvěda u našeho krytu proběhla někdy mezi druhou a třetí hodinou ranní. Probudilo mne slabé šramocení těsně vedle krytu, natáhl jsem se z palandy k oknu a spatřil  přímo před oknem medvěda, jak hledá něco k snědku. Vzdálenost mezi mnou a medvěděm nebyla větší než metr a půl. Dělila nás jen tenká stěna krytu. Uvědomil jsem si další okamžik z velmi blízkého setkání s medvědem. Ráno již medvěd nepřišel a já opustil úkryt. Čekalo nás balení a odjezd. V sedm večer jsem stál na letišti  Václava Havla v Praze a říkal si, zda se mi to jen nezdálo. A zda jsem strávil předchozí čtyři dny ve společnosti tak krásných zvířat. I když to byla návštěva krátká, nebyla to návštěva poslední.

 

Medvěd hnědý, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

 

Související články:

Medvěd hnědý, návrat do podzimní Karélie

Rosomák sibiřský, duch Skandinávské přírody

Daněk skvrnitý, deštivé ráno v oboře

Lasice kolčava, lstivá šelma z tůní

Muflon, návštěva u rohatých v mojí oblíbené oboře

Srpnová podvečerní zastávka v dančí oboře

Sysel obecný, strážci z letiště

Muflon obecný

Veverka obecná, veverčí ráj

Daněk skvrnitý, náhodné setkání s oborníkem

Norek americký, lovící šelma

Veverka obecná, do Štěpánky na veverky

Kozorožec alpský a kamzík horský, návštěva podzimního Gran Paradisa

Tuleni z malého ostrova Dune

Medvěd hnědý z Malé Fatry na Slovensku

Svišť horský ze svahů pod Grossglocknerem

 

Galerie:

Medvěd hnědý

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(Fotografováno v září 2016)

 

Galerie

print Formát pro tisk

Komentáře


, - odpovědět
Michale, veeeeelmi povedené fotky, musel to být zážitek!
icon odpověděl(a)
Díky! Zážitek to byl nezapomenutelný. Úžasné místo.