Brhlík lesní, dutina v dubu na hrázi rybníka

Brhlíka lesního můžeme spatřit snad všude ve volné přírodě, kam naše oko pohlédne. Také v parcích ale i zahradách. Naprosto v těsné blízkosti obydlí člověka. Při každé návštěvě lesa ho spatřím snad vždy jako prvního z pěvců, jak šplhá vzhůru nebo se spouští hlavou dolů po kmeni stromu.

Brhlík lesní, oblíbená dutina v dubu

Dutinu v jednom z mnoha dubů, které jsou na hrázi rybníka, sleduji každým rokem. Stane se opravdu jen výjimečně, že dutina zůstane neobsazena. Tak tomu bylo právě minulý rok. O to víc jsem byl zvědav, zda tentokrát tomu bude naopak. Pamatuji si, že roky předešlé jsem na tomto místě již sledoval hnízdění brhlíka lesního, strakapouda prostředního i špačka obecného. Nejvíce si toto malé obydlí uvnitř kmene stromu ale oblíbil brhlík lesní. Brhlíci jsou velmi teritoriální druh a vracejí se velmi často do svých předchozích hnízdišť. Nebo ji vždy obsadí jako první a ostatní už mají prostě smůlu. Zastavil jsem přibližně deset metrů od stromu a pozoroval případný pohyb. Uběhlo půl hodiny a stále nic. Říkám si, že tuto sezonu zůstane zřejmě dutina prázdná. Omyl! Chystal jsem se zrovna odejít a v tom okamžiku přilétl brhlík. Sedl si do těsné blízkosti na větev u dutiny. Nebylo pochyb, že on je opět pro tento rok pánem na hrázi.

Téměř celé odpoledne s brhlíky

Po zjištění, že dutina je opět obsazena jsem se spěšně vrátil k vozu a vzal si techniku. Cesta tam i zpět mi nezabrala víc než patnáct minut. Při návratu jsem si všiml na jednom stromě špačků. Co teď? Fotit špačky nebo brhlíky? Brhlíky! A pokračoval jsem v cestě. Rozložil jsem stativ a čekal na první pohyb, který budu moci zachytit fotoaparátem. Netrvalo dlouho a brhlík již seděl u dutiny a sledoval okolí. Po třech vteřinách zalétl do dutiny. Všiml jsem si, že v zobáčku nesl kousky borové kůry pro vystlání hnízda. Po chvilce vylétl ven a za ním i zřejmě samička, která se ale okamžitě vrátila zpět. Sameček se vracel v intervalech deseti minut a opět odlétal. Abych brhlíka dostal malinko blíž do záběru, pustil jsem mu hlas z telefonu. Zbystřil a začal zjišťovat, odkud se zvuk ozývá. Na pár minut se dostal tak blízko, že jsem nemohl ani zaostřit mým objektivem Canon EF 500 f/4 L IS USM. Pozorováním brhlíků jsem strávil téměř celé odpoledne. Během dne projde kolem několik desítek lidí bez sebemenšího povšimnutí, že míjí hnízdo v dutině stromu. Ti co se dokáží v přírodě dívat, zažijí okamžiky, kdy spatří opravdovou a nespoutanou divokou přírodu. Většina lidí se na chvilku zastaví a udiveně zírá, co tam vlastně fotím. Ti odvážnější se zeptají a já rád odpovím. Ale je také mnoho lidí, co se neumí v přírodě chovat a těm bych vstup do lesů bez váhání zakázal! O tom jsem se opět přesvědčil během focení.