Ledňáček říční, modrý drahokam české přírody

Fotoaparát jsem naposledy držel v červnu při fotografování svišťů v rakouských Alpách. Tyto řádky, píšu přesně v polovině září, kdy jsem si našel pár dní volna a opět vyrazil do přírody. Vydal jsem se k nedalekému rybníku, který se během roku stává domovem pro mnoho druhů ptactva, kteří tam hnízdí a vyvádějí své potomky. Toho rána jsem ještě netušil, že po několika letech hledání konečně najdu ideální místo pro fotografování ledňáčka říčního, který je v naší přírodě přímo pokladem.

Ledňáček říční, čtyřleté hledání ideálního místa

Když o tom tak přemýšlím jsou to téměř čtyři roky, co jsem začal hledat vhodné místo, kde bych mohl fotografovat ledňáčky říční. Při svých cestách do přírody jsem ledňáčky pozoroval nesčetněkrát na mnoha místech jak v okolí Písku, tak i přímo na řece Otavě, která protéká městem kde žiji. Ale bylo to vždy setkání letmé a velmi rychlé. Hledal jsem místo, kde bude klid pro samotné fotografování, ale i pro pouhé pozorování a nebudou mne rušit neukáznění lidé. Bohužel jsem se přesvědčil, že jich je stále dost a jsou všude! Také jsem chtěl do fotografií ledňáčků dostat příjemné a koukatelné pozadí. Ne hnědou barvu, která je na mnoha snímcích k vidění. Ty čtyři roky pátrání a čekání myslím stály za to.

Kde hledat ledňáčky, ledňáčci všude kolem nás

Pokud se člověk jen trochu zajímá o přírodu a dokáže se dívat a hlavně naslouchat tak zjistí, že ledňáček říční je celkem hojně rozšířený ptačí druh v naší krajině a můžeme ho zahlédnout na mnoha místech. Jsou to především řeky, menší říčky, potoky, mokřiny, rybníky ale i přilehlé tůně rybníků. Tam všude ho můžeme nízko nad vodní hladinou spatřit, jak prolétává a vydává nezaměnitelný zvuk. Opravdu-li chcete ledňáčka vidět, tak je nejlepší dobře sledovat nahnuté větve stromů nad vodní hladinou, tam totiž tento druh velmi rád posedává. Odtud má ideální startovací pozici pro svůj lov, kdy se vrhá střemhlav do vody za svou potravou. Většinou pro malé rybky. Ledňáček říční si buduje své hnízdní dutiny převážně ve stěnách břehů řek. Během hnízdní doby, která trvá od května do září, má ledňáček i dvě snůšky. V ČR se vyskytuje celoročně, tudíž neodlétá na zimu do teplých krajin. V posledních letech jeho stavy mírně stoupají. A je to díky i mírnějším zimám, které panují. Ale stále se jedná o silně ohrožený druh a je přísně chráněn!

Území ledňáčků, tůně schované mezi stromy

Mnohokrát jsem si říkal, že vhodné fotogenické místo s ledňáčky budu muset hledat někde dál než v okolí svého bydliště. Toho rána jsem ale zjistil, že doslova dokonalé místo, kde se pravidelně zdržují, je vzdálené pouze pár kilometrů. Když jsem procházel kolem jednoho rybníka, zahlédl jsem mezi stromy temně modré tělíčko ledňáčka. Ihned jsem se zastavil a začal se pomalu přibližovat a neustále jsem sledoval jeho směr pohybu, aby mi neunikl. Zajímalo mne, kde se bude zdržovat a zda se na ona místa bude vracet. Nespletl jsem se! Ledňáček mne zavedl až k přilehlým tůním rybníka. Prošel jsem okolí a vytipoval jsem si pár míst, kde posedával nad vodní hladinou a začal jsem hledat to nejlepší místo s ideálním pozadím a okolím, které by fotografiím slušelo a dávalo jim malinko originality a trochu je odlišilo od ostatních snímků, které jsou k vidění. Na celém místě je nejlepší to, že slunce vychází za mými zády a stáčí se do levé strany kde zapadá a tudíž v době západu slunce jde do fotografické scény ideální světlo. Také díky poloze lokality, která je mezi stromy se dá po celý den fotografovat. Díky stromům které jsou všude kolem, není na scéně ostré světlo. Když jsem opouštěl lokalitu byl jsem spokojený a těšil se na druhý den, až se do místa vrátím již s fotoaparátem a krytem do kterého usednu. A ještě na dalších pár dní tento rok, než se opět vrátím na jaře roku příštího.

Zářijové dny s ledňáčky, létající drahokam v akci

První den, kdy jsem se uchýlil do krytu, jsem nezahlédl ani jedno modré pírko. Ale nezoufal jsem! Stále jsem věřil, že to nejlepší mne teprve čeká a musím si je alespoň chvilku v krytu odsedět, abych si je vlastně zasloužil. Toho dne jsem se vrátil domů sice s téměř prázdnou paměťovou kartou ve fotoaparátu, ale i tak jsem byl nadšený a těšil se na den následující, který mne čekal. Když píši s téměř prázdou kartou tak tím myslím, že jsem mohl alespoň udělat pár snímků jiných ptáků, kteří se před krytem ukázali. Byla to například sojka obecná, sýkorka modřinka, sýkora koňadra, červenka obecná, konipas horský, čížek lesní, drozd zpěvný a nebo krátká návštěva lasice kolčavy. Nedaleko jsem také zahlédl proběhnout lišku. Těsně před sedmnáctou hodinou po dva dny přiletěla skupinka čápa černého, ale bohužel jsem nemohl fotografovat z důvodu umístění krytu prioritně kvůli ledňáčkům. První den jsem byl v krytu od brzkého rána do pozdních odpoledních hodin a celou dobu bylo stále co sledovat. Čas letěl doslova jako voda! Den následující jsem do krytu usedl tuším až kolem jedné hodiny odpoledne. Netrvalo dlouho a přiletěl se ukázat můj první ledňáček. Usedl asi šest metrů od krytu a sledoval okolí. Bohužel kolem místa kde ledňáčky fotografuji vede cesta, po které během dne projde pár lidí. Nejlepší doba pro fotografování je v pracovní dny, kdy je většina lidí v práci a je tím pádem na lokalitě klid. Ještě, že pracuji jen tři dny v týdnu a mám dostatek času pro klidnou a nerušenou návštěvu. Po cestě procházela rodina s dětmi. To by nebylo nic tak špatného, ale to co mi nejvíce vadilo bylo to, že rodiče nechali děti křičet! Doslova jsem se v mém křesílku nadzvedl a měl chuť vylézt ven a okřiknout oba rodiče. Pán si všiml ale mého krytu, ihned napomenul své děti a rychle odešli pryč. Opět jsem se k ledňáčkům vrátil během pracovních dní a užíval si rajský klid, který tam panoval. Pouze já a ledňáčci! Při dalších návštěvách jsem si mohl užívat již dvou ledňáčku naráz. To už se nebáli přiblížit víc a téměř jsem si na ně mohl sáhnout. Byly okamžiky, kdy se předváděli jako modelky a nebojím se tvrdit, že spolupracovali, jako kdyby mezi námi byla uzavřena nějaká pracovní smlouva. V dalších dnech již přilétal po deseti minutách co jsem usedl do krytu a nalákal ho na hlas puštěný z mobilního telefonu. Po chvilce začali na hlas reagovat a zdržovali se v mé blízkosti i dvě hodiny v kuse. Chvíle strávené v jejich společnosti jsem si užíval plnými doušky a i nadále se budu do místa vracet, byť je jen sledovat.