Články autora
< návrat zpět
Racek bouřní, fotografování mláďat na pobřeží mezi kameny
Ani již nevím, kolikrát jsem se vrátil na pobřeží pod chatou, kde se mezi kameny všech možných velikostí a tvarů skrývají mláďata racků. Na to, že se pohybujete v blízkosti mláďat, vás vždy upozorní dospělí rackové, kteří na vás začnou nalétávat a tím vám dávají najevo, že jste překročili povolenou mez. A to je čas se opět stáhnout a zbytečně je nerušit. A pokud nejste dost rychlí odnesete si i nějaký ten dáreček v podobě trusu na oblečení. Člověk po chvilce odhadne vzdálenost, kterou si může dovolit a může bez problému fotografovat, společně se i s mláďaty pohybovat a doprovázet je. Mnoho času jsem strávil tím, že jsem si v jejich blízkosti sedl a jen pozoroval.
Chaluha velká, východ a západ slunce v suchopýru
Pokud budete na cestě k papuchalčí skále, nemůžete si nevšimnout po obou stranách v porostu suchopýru hnízdících chaluh velkých. Ale narazíte na ně zcela jistě všude jinde na ostrově a v okolí. Tentokrát jsem měl v plánu je navštívit při východu a západu slunce, kdy je světlo nejkrásnější.
Papuchalk severní, po sedmi letech zpět na ostrově Runde
Loňský rok v červnu tomu bylo sedm let, co jsem podruhé navštívil norský ostrov Runde. Už tehdy jsem věděl, že se tam musím opět vrátit. Ale tentokrát jsem si pobyt na ostrově více užíval, hlavně se díval a nestresoval se tím co budu právě fotografovat.
Špaček obecný, fotografování z přírodního krytu
Špačka obecného můžeme potkat téměř všude. V otevřené krajině, světlých listnatých lesích, městských parcích a zahradách. Vím o třech dutinách které pravidelně obývají. A jsou jen několik desítek metrů vzdáleny od sebe.
Sýkora modřinka, sousedka od brhlíků
Nejsem člověk co za každou cenu musí mít nafocený každý druh ze života zvířat a nebo rostlin. Nechávám tomu volný průběh a náhodě. Určitě! Někdy jdu ven za konkrétním cílem a nafotografovat druh pokud o něm vím, že se tam vyskytuje. Fotografování je můj relax. A já si chci především užít čas v přírodě.
Východní Rodopy, cesta za bulharskou divočinou
Cesta do Východních Rodop v Bulharsku byla především za supy a orly. Jako bonus cesty mohl být vlk obecný a šakal obecný. Ani jeden z nich se neukázal. Tedy mě, abych to upřesnil. To štěstí měl pouze David. Možná si řeknete, že výlet se nepodařil podle představ. Ale to je omyl! Vlastně mi to ani nevadí, že jsem je nespatřil. I tak to byla moje jedna z nejlepších cest za divokou přírodou, kterou jsem prozatím podnikl.
Veverka obecná, za deště do Štěpánky
Podzim je krásné období. I když se opět další rok našeho života chýlí ke konci. Podzim je s jarem moje nejoblíbenější doba v roce. Mám ho rád především pro ty barvy, které příroda dokáže vykouzlit. Moc rád chodím v podzimním čase do přírody a jen tak se dívám.
Brhlík lesní, stálý obyvatel jedné dutiny v píseckých lesích
Ani tento rok jsem nevynechal návštěvu dutiny na hrázi rybníka, kde většinou hnízdí její stálý obyvatel a není jím nikdo jiný, než brhlík lesní. Fotografie z tohoto místa již mám. Nedalo mi to! A na hrázi jsem přesto strávil několik brzkých ran a setrval nějaký čas ve společnosti tohoto teritoriálního druhu. A nejen jeho. Na místě jsem byl vždy opravdu brzy a užíval si čas, kdy se příroda probouzí do nového dne a já toho mohl být tichým svědkem a vše sledovat.
Ropucha obecná, krátké ohlédnutí za žabí migrací
Tak jako roky předešlé, tak i tento, bylo v době žabí migrace dopravní omezení na jedné ze silnic v Píseckých horách. Opatření pro bezproblémový přesun žab z lesa do přilehlých rybníků, bylo ještě vylepšeno a žáby, tak mají cestu ještě bezpečnější. Zcela jistě se všem obojživelníkům nepodaří přejít frekventovanou komunikaci. Přesto to většina zvládne a díky tomu se může zrodit nová generace.
Kalous ušatý, za plotem v opuštěné zahradě
Na poslední březnovou sobotu jsem měl lístek do Národního divadla v Praze. Využil jsem proto cesty a vyrazil již v pátek na fotografování kalousů ušatých do okolí Velvar. Napsal jsem Jirkovi a dali jsme si schůzku v jedné malé vesničce u Velvar.
Čáp bílý, pětiminutové focení u Březnice
Byl to fajn den, začátek dubna. Konečně jeden z prvních opravdu teplých dní letošního roku. Vracel jsem se právě domů. Nacházel jsem se v okolí města Březnice. Jedu si v poklidu v autě a přede mnou začal klesat na louku vedle silnice čáp bílý. Rychlá brzda, zpátečka, couvačka na nejbližší vjezd polní cesty. Vybalení techniky a již jsem ležel na louce. V trávě byla větší kaluž vody z deštivých dní, která se ještě nestačila vsáknout do země. To čáp využil k lovu žab. A že jich za těch pár minut stačil najít. Celé focení netrvalo víc než pět minut a opět se vznesl k obloze. Nasedám do auta a pokračuji v cestě domů.
Dopoledne v ptačím krytu, sedm druhů a dvě zvědavé veverky
Při mojí první návštěvě jsem možnost fotografovat ptactvo z tamního ptačího krytu malinko opomíjel. Proto jsem si to dal jako úkol pro další rok. Po ranním příchodu od medvědů a vydatné snídani směřovali moje kroky právě tam. Bylo to ideální vyplnění volného času.
Rosomák sibiřský, moje večerní a ranní setkání
První den pobytu při mojí druhé návštěvě ve Finsku jsme šli ráno před odpoledním odchodem do krytů na procházku po okolí. Rozhodli jsme se, že půjdeme směrem k ruské hranici. A právě tím směrem byl první kontakt s rosomákem našimi kolegy.
Strakapoud velký, několik dní před opuštěním dutiny
Jsou fotografie, které vzniknou tak, že má člověk záměr, úplnou náhodou a nebo, že se člověk ocitne na správném místě ve správný čas. V červnu letošního roku jsem mohl strávit několik dní u jedné z dutin strakapouda velkého, než mláďata opustila hnízdo.
Vstavač kukačka, orchideje v ranní rose
V květnu tohoto roku jsem si udělal cestu za naší nejrozšířenější orchidejí, kterou je vstavač kukačka. To místo mám velmi rád a také se tam rád vracím. Když projdete mezi dvěmi staveními, tak se před vámi otevře louka do svahu, která je pokryta tisíci rostlinami této orchideje. Prostě nádhera. Je listopad, venku je zataženo a prší. A tak jsem se vrhnul na nezpracované složky fotografií z letošního roku.