Články autora

< návrat zpět

Dva květnové dny u orchidejí v Bílých Karpatech

V květnu jsem se rozjel po několika letech do Bílých Karpat na orchideje. Bylo to v době, kdy byla u nás v plném proudu první vlna COVIDU-19. Všude byla povinná rouška a já na dva dny utekl do přírody Bílých Karpat brouzdat krajinou a hledat orchideje.

Datel černý, návrat za datlem černým do tůní

V březnu tohoto roku jsem se vydal pozorovat datly černé do nedaleké rezervace. Slyšet ale i vidět tohoto našeho největšího šplhavce, nebyl až takový problém. Jsou všude. Jen se mi nedařilo dostat na takovou vzdálenost, abych mohl zhotovit snímky, jaké jsem si představoval. O několik dní později, to byl již duben, bylo vše jinak.

Orchideje Českého středohoří, další přírůstek do knihovny

Ještě jednu knihu o orchidejích jsem měl v plánu pořídit. Nese název Orchideje Českého středohoří. Pod knihou jsou podepsáni tři autoři. Karel Nepraš, Roman Kroufek a Vlastislav Vlačiha. První vydání této knihy bylo představeno již v roce 2009 pod stejným názvem. Tato kniha přišla v roce 2018. Jde o přepracované a doplněné druhé vydání.

Kloubový držák, výborná pomůcka při fotografování rostlin

Ani nevím kde jsem tuto pomůcku viděl poprvé, nebo kdo o ní hovořil z mých kamarádů fotografů. O této věcičce jsem uvažoval již několik let. Ale stále jsem její pořízení odsouval a pak při samotném fotografování rostlin se nespočetněkrát rozčiloval, když foukal byť jen slabý vítr. I ten nadělá při tomto stylu fotografování neplechu.

Strakapoud velký, večerní fotografování v rezervaci

Tak jako dny předešlé jsem se vracel fotografovat rodinku datla černého k jejich dutině, kterou jsem konečně objevil. Ale při cestě přes hráz jsem zaslechl volání mláďat strakapouda velkého. Na chvilku jsem se zastavil a sledoval prostor, odkud volání mladých strakapoudů přicházelo. Asi po minutě vidím jak přilétl na nedaleký strom dospělý strakapoud. A hned na vedlejším kmeni stromu spatřím dutinu. Rozhodl jsem se, že to odpoledne zůstanu se strakapoudy a k datlům se vrátím den následující. U strakapoudů jsem strávil ještě asi dvě pozdní odpoledne, při kterých poslední paprsky zapadajícího slunce dopadaly přímo na dutinu.

Orchideje České republiky - Orchideje Evropy a přilehlých oblastí, dvě nové knihy plné inspirace

Dvě nové knihy o orchidejích mají již své místo na poličce vedle ostatních knih o přírodě. Od prvního vydání knihy Orchideje České republiky (od Davida Průši) uběhlo patnáct let. Letí to sakra rychle. Její druhé rozšířené vydání od stejného autora vyšlo v roce minulém. Protože se za těch spoustu let od vydání první knihy stalo mnoho nového mezi orchidejemi. A jde o události radostné ale i smutné. Druhá kniha kterou jsem si pořídil u nás vyšla v roce 2009 a byla přeložena z německého originálu Orchideen Europas, která vyšla roku 2006. Tato kniha se již na pultech obchodů nedá sehnat. Ale já ji našel v jednom antikvariátu v Olomouci. A to ve výborném stavu. Neodolal jsem.

Vstavač kukačka, svítání u orchidejí

Vždy se těším na jaro, protože začínají kvést orchideje. Není pochyb o tom, že právě tato rostlinná čeleď patří k nejhezčím a nejzajímavějším na naší Zemi. Navštívil jsem ten den pět lokalit s orchidejemi. Tři na Šumavě, jednu v okrese Strakonice a tu pátou? Ta byla pro mne zcela nová. Ale je velmi zajímavá druhy, které se tam vyskytují. Tu jsem si jen obhlédl, protože rostliny, které tam rostou kvetou až v červenci. Tam bude nutný návrat. Pouze na dvou lokalitách se dalo již fotografovat. Na ostatní se vrátím později. U vstavače kukačky jsem strávil svítání ale i západ slunce. A za sebe mohu jednoznačně říct, že svítání je nejlepší doba, která se dá zažít v přírodě.

Vstavač bledý, orchideje za plotem

Po pěti letech jsem se vrátil na jednu ze tří lokalit, která se nachází v Čechách a roste na ni velmi vzácný a ohrožený druh vstavač bledý. S touto orchidejí se můžeme především setkat na Moravě (oblast Bílých Karpat, Javorníky a Chřiby). Mnou navštívené místo je poměrně dobře skryto v lese. A to je také jeho velké plus. Při počítání jednotlivých rostlin jsem se dostal na číslo kolem 50 kousků. Tentokrát jsem byl mile překvapen, protože celá lokalita byla oplocena a pro přátele přírody je umožněn vstup vrátky. Ale našlapovat s velkou opatrností je samozřejmostí. Hodnotím to jako skvělý počin pro ochranu této orchideje, protože si to bezesporu zaslouží.

Datel černý, ostražitý a zvědavý obyvatel smíšených lesů

Vždy když se pohybuji v přírodě, tak zaslechnu volání tohoto našeho největšího šplhavce. Vidím ho jak nade mnou přelétá. Nebudu tajit, že se ho také snažím nalákat i na datlí hlas který mu pouštím prostřednictvím nahrávky přes reproduktor. Reagují velmi dobře.

Prase divoké, za divočáky do obory

Za divokými prasaty jsem se vydal do jedné obory nedaleko mého bydliště. Určitě by bylo lepší fotografovat divočáky ve volné přírodě, ale když je i tato možnost, proč ji nevyužít. A neberu to tak, že je to jednodušší cesta dostat se k takovým fotografiím. Až bude vhodná příležitost určitě si nafotím divoká prasata volně žijící. Divoká prasata určitě potkala již většina z nás při cestách autem jak přebíhají přes cestu. Většinou v nočních nebo časných ranních hodinách. Mě naposledy před týdnem. Na co zcela jistě nezapomenu, je jedna situace před pár lety kdy mi před autem přecházela skupina nejméně třiceti prasat, která byla tvořena jak dospělími, tak mladými kusy.

Vlha pestrá, exotika ze Středočeského kraje

Moje první setkání s vlhou pestrou bylo před několika lety kousek od Znojma. Téměř na hranicích s Rakouskem. Tehdy jsem neměl moc času se tam zdržovat a fotografie které jsem zhotovil, ani nebyly hodny k veřejnému prezentování. Po nějakém čase jsem je smazal z disku svého počítače. Asi jsem k sobě hodně kritický. Tyto fotografie vznikly loňský rok ve Středočeském kraji. Ale stále mi tam něco chybí. Je dobré, že vlhy již můžeme spatřit na mnoha místech naší republiky i mimo Jižní Moravu. Která byla dlouho jedinou oblastí pro jejich pozorování u nás.

Brzké ráno mezi orchidejemi na Šumavě

Bylo něco po půl šesté ráno a já již ležel na stráni jedné šumavské orchidejové louky. Kde roste vstavač kukačka, prstnatec májový a prstnatec bezový. Vracím se tam téměř každoročně. Protože to je úžasný kout naší země. Moc lidí se k tomuto místu nedostane, což je myslím dobře. Sedět v trávě a sledovat jak se příroda probouzí do nového dne, mě snad nikdy neomrzí. Fotografie jsou z loňského a letošního jara. Pro fotografování jsem se také rozhodl více využívat delší ohnisko. Myslím, že snímkům to dodává zcela jinou perspektivu.

Žluna zelená, ranní návštěvy naší zahrady

Stalo se to již téměř pravidlem, že minimálně obden zalétává vždy v časných ranních hodinách na naši zahradu žluna zelená. Vídám ji opravdu často a nebo jen zaslechnu její volání při přeletu.

Kulíšek nejmenší, jarní Šumava s naší nejmenší sovou

Měl to být den věnovaný naší floře. Jedné vzácné rostlině za kterou jezdím na Šumavu. Rostliny ještě nebyly v ideální formě (v květu). Ale jak to občas v životě bývá, plány se mění tak nějak sami. Náhradní plán zněl lokalita kulíška nejmenšího.

Alka malá, na hraně skály nad mořem

Na skále u papuchalků byla možnost pozorovat i alky malé. Ale člověk tam byl přeci jen za jiným cílem. A alek tam bylo pomálu. O to víc bylo příjemné, když Michal D. objevil skvělé místo pro jejich nerušené fotografování. Ba co víc, zcela bez lidí. Musím se přiznat, že pokud chtěl člověk získat malinko jiný snímek, musel sestoupit až na samotný okraj skály a tam si lehnout. Pohled dolů byl možná pro silnější povahy, ale co člověk neudělá pro pěknou fotografii.